Pro děti v pěstounské rodině



CO SI MYSLÍME, ŽE BY TĚ MOHLO ZAJÍMAT.....
(Pokud tě zajímá něco jiného, řekni nám to, nebo napiš, my to zkusíme napravit. :-) )

Proč k vám tak často chodí sociální pracovnice?

Nechodíme tě kontrolovat, ale zjistit, jestli se máš dobře. Stejně jako k tobě, chodí pravidelně do každé pěstounské rodiny pracovník, který je odborníkem na to, v čem jsou pěstounské rodiny jiné než běžné rodiny. Zákon mu ukládá navštěvovat pěstounskou rodinu alespoň jednou za dva měsíce.

Jak setkání probíhá?
Většinou se setkáváme u vás doma, ale může to být i v naší kanceláři nebo třeba v parku. Místo a čas setkání domlouváme předem s rodiči, ale pokud bys chtěl, můžeš si domluvit schůzku ty sám. Probereme s pěstouny, co se stalo od minulé návštěvy a jestli se neobjevil nějaký problém. Potom můžeme mluvit spolu o samotě. Zajímá nás to samé, ale z tvého pohledu – a to se týká jak dětí v pěstounské péči, tak vlastních dětí pěstounů. Můžeš s námi mluvit i o věcech, se kterými se nikomu jinému nesvěříš. Pokud tě bude něco trápit nebo bys chtěl něco změnit, budeme společně hledat, jak to vyřešit.

Nemáš chuť něco říkat cizí paní, proč bys měl?!
Rozumíme tomu, že na začátku jsme pro tebe cizí člověk, ale můžeš to zkusit např. protože:
  • Setkáváme se s mnoha dětmi, které vyrůstají v pěstounské rodině a které řeší podobné problémy jako ty. 
  • Kamarádi ti nemusí rozumět, protože nic podobného nezažili. 
  • Nechceš to probírat s pěstouny, protože se bojíš, že by jim to bylo líto. 
  • Od nikoho jiného se nemůžeme dozvědět, jak se cítíš ty, co by sis přál změnit apod. 
Co se děje s informacemi o tobě a tvé rodině, které se dozvíme?
Pracovníci nesmí nikomu říkat, co se o rodině dozví. Z každého setkání děláme zápis, kam píšeme, o čem jsme mluvili a na čem jsme se dohodli – abychom to nezapomněli a abychom se k tomu mohli vracet i po delší době, kdy společně hodnotíme, co se nám povedlo, co ne a proč. Někdy se radíme s dalšími pracovníky v našem zařízení, pokud si s něčím nevíme rady, protože oni zase mají zkušenosti z jiných rodin a můžou mít dobrý nápad, co s tím. Ze zákona máme povinnost velmi závažné věci, o kterých se dozvíme (např. pokud ti někdo schválně ubližuje) předat odborníkům, kteří si s tím umí poradit. Jednou za půl roku také musíme napsat stručnou zprávu sociální pracovnici z úřadu. Ve zprávě je napsáno, co jsme spolu naplánovali a jak se nám podařilo to plnit, co máme v plánu do budoucna. Pěstouni mají možnost si zprávu předem přečíst, pokud bys měl zájem, můžeš ji vidět i ty.

Pokud by tě zajímalo cokoli dalšího, neboj se zeptat pracovnice, která k vám chodí. :-)

Možná ale není vždycky příležitost si s ní o samotě popovídat o tom, co tě zajímá nebo trápí. Máš možnost jí sám zavolat, napsat otázku nebo vzkaz. Pokud se nám svěříš, určitě se tím budeme zabývat. Může se stát, že problém nevyřešíme jen spolu, ale vždycky budeš předem vědět, co se bude dít dál. Pokud se od tebe dozvíme závažné věci (např. pokud ti někdo schválně ubližuje), vymyslíme spolu, jak to říct všem, kteří se to musí dozvědět.


Můžeš nám napsat vzkaz, zprávu, připomínku, nebo se svěřit s problémem, který tě trápí a to přímo sem:

Zpráva, vzkaz, problém:


S čím se na nás děti nejčastěji obracejí? 

- pěstoun se na mě často zlobí
- vadí mi, že mě pěstoun někdy uhodí
- mám pocit, že pěstouni mě nemají tak rádi jako vlastní děti
- vadí mi, že mi pěstoun nechce dovolit zavolat mamce
- chtěl bych se vidět s tátou, ale bojím se, že to pěstounce bude líto
- děti se mi ve škole smějí, že nemám mámu a žiju s babičkou
- přestěhovala jsem se a nemám tady žádné kamarády
- často myslím na rodiče, i když mi ubližovali – je to normální?
- babička se o mě pořád bojí a nikam mě nechce pouštět
- chtěla bych se něco dozvědět o svých rodičích
- rodiče se mi tolik nevěnují, od té doby co k nám přišel nový brácha
- ségra mi ničí věci
- ségra má dvě maminky a já jen jednu
- kvůli ségře se se mnou nikdo nebaví, protože krade